Básničky

Chtěla bych být kolibříkem

Život je příliš dlouhý a přec krátký,
Pln radosti a štěstí, ale vratký,
Pln všedních dobrodružství, ale křehký,
Snad shodneme se - život není lehký.
Chtěla bych být kolibříkem - jen si létat po kvítí,
Neslýchat ty nudné řeči - kdy že v hlavě se mi rozsvítí...
Být malá a drobná,
Být na všechny hodná,
Volná jako vítr, barevná jak duha,
Rozradostnit okolí, štěstí býti sluha,
Sladké jíst pít - nepřibrat.
Co víc bych si mohla přát?
Chtěla bych být kolibříkem krásným jako růže...
Chtěla bych být mnohou věcí, co však s tím kdo zmůže?

Sny versus život

Až svět se zpomalí
A zklidní se tep,
Tvůj život zoufalý,
Srdce jak střep,

Až zavřeš oči, něco si přej,
S nadějí nikdy nepřestávej.
Pegase osedlej, leť neznámo kam,
Sbohem dej všem svým obavám!
Můžeš být tím, kým skutečně jsi,
Veškerá selhání odpustit si.
Ve snu tě přijmou i s tvojí divností,
Potíže nemusí dělat ti starosti.

Pokud máš odvahu, můžeš snít navždy,
Stačí se dopustit sebevraždy.

Ale co přijde pak, zůstanou sny?
Neskončím navždycky uprostřed tmy?
Když není to skutečné, co je to pak?

Já chci bojovat,
Nevzdat se,
Vždyť baví mě žít!
Po náročném
Zápase
I v realitě šťastná být...

Nevázat se "normalitou", být volná jako pták...

Ukolébavka

Noční obloha se odráží v hladinu temnou,
Uprostřed lesa je jen noc a tůň se mnou.
To křišťálové oko do lesa duše,
Klidu a moudrosti chladivá nůše.

Čerň a modř spolu v souznění
Vyléčí zvířátkům každičké trápení
-Zajíci pofouká zraněnou tlapku,
Ztraceným žabičkám nahradí matku.

A v noci jde spát
A každý, kdo ji má rád
Jí dobrou noc přijde dát,
Aby se další den
Mohla jen
A jenom smát
A všem pomáhat.